Rekonstrukce Baťovského domku

To přece nemůže být tak těžké, položit si podlahy z osb desek. Tak jsem si koupila mafl, hromadu desek a vrutů a pustila se do toho.

V průběhu léta 2015 přijížděl zedník a pracoval velmi zvolna na štukách. Intervaly jeho návštěv byly šílený, třeba několik týdnů se neobjevil a práce vázla. Já zvládla jen drobnější věci, broušení, natírání, úklid, likvidaci starých lin a odpadu. Elektrikář rozhodil kabely a zprovoznil jednu zásuvku, zbytek prý až bude vše ostatní hotovo. No,...

Poslední uživatelé domu si přesunuli kotel na uhlí do patra. Hned vedle vany. Asi je to běhání po schodech brzy omrzelo. Takže to taky tak vypadalo. S touhle místností i se vstupní kuchyňkou jsem si nevěděla rady. Obě byly maličké a tak divně a nešikovně řešené. Věděla jsem jedno: do tak malé kuchyně se všichni nevejdeme ani na stojáka.

S úderem letních prázdnin se začala vyměňovat střecha. Zrovna byly velký vedra, řemeslníci přes den nemohli na rozpálenou střechu vůbec vylézt, tak pracovali až večer. Původní eternitové tašky se nahradily plechovými šablonami.

V květnu 2015 jsem se pustila do čištění podlah. Na nové nebo repas nezbyly peníze. Prkenné podlahy byly zakryté vrstvami lina, které bylo přilepeno tak festovně, že jsem s ním bojovala mnoho týdnů. Myslela jsem, že by se mohly zachovat, ale byly nakonec tak poničené, že jsem je musela oželet.

Můj bohulibý záměr zachovat původní okna přišel brzy vniveč, poněvadž fuků, netěsností a obdivuhodné improvizace posledních uživatelů bylo víc, než jsem byla schopná pobrat. Někde chyběly kliky a okna tak nešly vůbec otevřít.

Prvních pár týdnů jsem v Baťovu pouze vyklízela. A zjišťovala, že opravy budou náročnější, než jsem si vysnila. To když na mě vybafla nějaká nová díra a já mohla obdivovat invenci šetřivých Baťových stavařů.

Duben 2015. Obdržela jsem klíče od Baťova a mohla se s ním pomalu seznamovat.

Když jsem na jaře 2014 odcházela z domu, který mi byl domovem, našla jsem útočiště v panelákovém bytě. Ale už od začátku jsem věděla, že svůj sen o vlastním domě si nenechám vzít a že je to jen provizorium. Měla jsem v náručí půlroční miminko a 3 malé dcery, nejstarší chodila do 1.třídy.