Výloha

Výloha byla dlouho taková špinavá zanedbávaná holka. Nebyl na ní čas ani peníze. Na jaře 2016 jsem zrušila skladiště, které se z ní po nastěhování stalo, vyčistila ji a nechala zabudovat vnitřní okna.

V září, půl roku po prvních opravách, jsem se vrhla do dalších úprav. Potřebovala jsem zakrýt bočnice, stropy a dosadit novou desku. Nalepený papír jsem smyla rejžákem. Plochy jsem nakonec zakryla rákosovou rohoží. Je to nesmírně levné a rychlé řešení. Rákos šel krásně stříhat a připevnila jsem ho pouze sponkovačkou.

Stále chybí krycí lišty kolem oken a bílý nátěr, ale to už mě tak nebolí. Plánovala jsem výměnu vchodových dveří za dřevěné a hlavně funkční.

K dalším opravám jsem se dostala až za rok. V létě 2017 se osadily nové dveře a v srpnu jsem postupně natřela rámy vnější výlohy. Nejdřív základovkou a pak milovanou modrou. Později mi jedna stará paní vyprávěla, že když do prodejny obuvi po válce nastoupila, měla výloha také modrou barvu.