Jaro v Baťovu
Posledního února jsem dílnu zprovoznila a zkraje jara se mi podařilo sehnat první střihačský stůl. V nabídce Strimy byla kovová konstrukce docela drahá. Hledala jsem co nejlevnější řešení, neustále jsem bojovala s nedostatkem financí. Na Aukru jsem objevila mladíky z Liberce, kteří svářejí pracovní ponky na míru. Od nich mi vyšel stůl mnohem levněji. Přivezli mi ho, smontovali a já se rovnou domluvila, že později budu chtít ještě jeden.
Dílna i horní byt byly zahlceny nedodělávkami. Chyběly lustry (elektriky se bojím), parapety, gárnyže, police apod. V březnu jsem se ale s odhodláním pustila do úklidu výlohy. Bylo to takové nenápadné semeniště špíny a zimy.
Vyklidila jsem celý prostor, aby se vyvětral a přemýšlela, co s ním dál. K dokončení jsem se dostala až o půl roku později. Nebyl čas, energie ani peníze.
Za týden dorazila Okna Macek a přimontovali vnitřní plastová okna. Plasťákům jsem se chtěla vyhnout, ale cena nakonec byla rozhodující. Tuhle investici považuji za nejlepší v celé dílně. Utíkalo tudy velké množství tepla a celkově se prostor začistil.
Pustila jsem se také do úprav kolem Baťova. Kdosi přede mnou vysázel metr od domu smrky, kořeny si našly cestu až do rohu přízemní chodby. Rozhodla jsem se jich zbavit. Stačila malá pilka, dva večery a bylo to.
Zbývalo vykopat pařezy. Přišlo mi to nekonečné, všude samé kořeny a kameny. To jsem ještě nevěděla, kolik dalších pařezů mě čeká:)
Po měsíci usilovného a téměř každodenního kopání bylo hotovo. Místo plotu jsem vysázela jilm sibiřský. Bylo to jednodušší (to papírování kolem mě odradilo) a navíc levnější. Byl 1.máj 2016 a těšila jsem se, až budu rozhazovat travní semínka. Čekala mě však ještě jedna pro mě fyzicky náročná akce a to drenáž domu.