Vchod a dveře

Ve stejnou dobu, kdy jsme získali zahradu, jsem se pustila do krášlení vstupního vchodu. Stínily ho dvě rozrostlé borovicové kleče, prorostlé javory, mezi kterými se nedalo ani pořádně projít. Jen co začlo slunce hřát, naběhla jsem s krumpáčem. To jsem ještě netušila, jaký dlouhý boj s pařezy tady podniknu.

Kmeny jsem roztřídila na letní ohníčky, šišky třeba na dekorace.

Pokácení stromů netrvalo až tak dlouho, měla jsem sice svou kapesní pilu, ale když se s ní dostatečně dlouho pižlá na jednom místě, i ten objemnější kmen povolí.

Vykopat tyhle pařezy trvalo déle, než jsem odhadovala. Přesněji řečeno, bylo to nekonečné a pracovala jsem na nich s velkým sebezapřením víc jak měsíc. A s velkou dávkou ibalginu v kapse. Pařezový příběh zde.

Když byly pařezy v květnu zlikvidovány, vrhla jsem se do úprav chodníku. Neměla jsem ani korunu na to, abych pořídila nové desky a musela jsem si vystačit s tím, co bylo po ruce (tedy zas jen lepší beton ze starého chodníku). Za měsíc se měl konat naproti u sklářského muzea první ročník LenFestu a já jsem potřebovala vymyslet nějaké jednoduché a levné řešení, jak se mohou návštěvníci dostat do Baťova, aniž by si vyvrkli kotník. Navíc tu stále byla hromada betonu, který měli milí Romové odkopat a neodkopali ho, ačkoliv si za odměnu uspořádali pořádnou oslavu.

Vůbec jsem si s tímhle přechodem nevěděla rady. Rozhodla jsem se, že zruším původní okrajové chodníčky, zpevním jen kačírek u drenáže a zakryju to trávníkem. Až bude nějaká koruna navíc, pustím se do pořádné opravy. Tuším ale, že to takhle bude muset vydržet ještě nějaký ten rok.

Trávníky jsem srovnávala a okopávala tak dlouho a usilovně, že už to soused nevydržel a ptal se, co tam pořád kopu, jestli tam chci nějaký pařez zasadit. Přiznal se, že mu to strašně vrtá hlavou. To mně pobavilo, protože trávník byl podle mého oka tak šíleně křivý a hrbolatý, že mě překvapilo, jak to ostatní nemůžou vidět:)

V té době jsem měla objednané nové dveře od mého truhláře a netrpělivě je očekávala. Dodání se zaseklo u dodavatele skla, takže se nestihly osadit na plánovaný LenFest. To ale vůbec nevadilo, protože když je za 14 dní truhlář přivezl, byla jsem nadšená. Přála jsem si modrou/petrolejovou barvu. To jsem ještě netušila, že původní dveře měly také modrou barvu.

Truhlář vyrobil dveře na míru podle dochované fotografie ze 30.let. Jsou skvostné do posledního detailu.