Strop aneb 6 metrů nad zemí

Začátkem července jsem osadila půdní schody, týden se z té dřiny kurýrovala :)) a sbírala chuť na strop. Přemýšlela jsem, čím ho začistit a rozhodla se pro palubky. Je zajímavé, že např. jednodušší sádrokarton mě tehdy vůbec nenapadl.

Opět jsem hledala na youtubku, jak na to a řekla si: Šmarjá, to je jednoduchý jako facka!  A hned jsem zajela do OBI. Večer jsem si chtěla nahodit lišty, ale zjistila jsem, že mám strhnuté kity na šroubováku, strašně jsem se s tím mořila a pak stejně musela večer znovu do OBI pro nové i pro zásobu vrutů. Druhý den ráno jsem se pustila do práce.

Jednoduchý to sice bylo, ale tenhle kousek jsem dělala od 5:30 ráno (nemohla jsem dospat) do 16 hodin. No, neuživila bych se tím.

Zbývalo dodělat zbytek. To už mi ale docházela fantazie i nadšení. Strop nad schodištěm je hodně vysoko, potřebovala jsem se ho úplně dotknout a tak dlouhý žebřík jsem neměla. Měla jsem ale štěstí a dlouhatánský žebřík si půjčila z kostela od památkářů, děkuji!

Balancovala jsem na něm co nejopatrněji, většinou stojící jen jednou nohou pootočená všelijak a napínající svaly, co jsem napínala naposledy na střední. Večer už jsem zase polykala záchranný ibalgin.

Když už jsem měla doma tak dlouhatánský žebřík, využila jsem ho a celou chodbu přetřela. Tentokrát na jemně hnědou barvu. Líbila by se mi výraznější terakota, ale schodiště je úzké a bylo by patrně hodně tmavé.

I když bylo hotovo a vlastně bych se měla radovat, padla na mě těžká melancholie z nedodělků. Mám to tak vždycky. Nevidím, co jsem zvládla, ale co je přede mnou. Byla jsem utahaná a na bolest si pořídila malou náplast. Zavěsila jsem si nové květináče.

Třetí sobotu jsem věnovala začištění půdního otvoru. Párkrát jsem musela opravit, co nešlo jak jsem si plánovala a udělat to jinak, zahodit pár zničeného materiálu a ještě znovu se otočit v OBI pro nový, ale nakonec jsem si s tím poradila, jak nejlíp jsem uměla. Poprvé jsem štukovala a to mě fakt bavilo! Chodila jsem pak po baráčku a hledala, kam by se štuk ještě hodil.