Hurá do Baťova!

Po Vánocích proběhlo stěhování. Nepodařilo se mi před Silvestrem sehnat stěhovací službu, tak co bylo možné odvézt svým autem, nacpala jsem do něho. Jenže na velké kusy nábytku to nestačilo. Naprosto nezištnou pomoc mi nabídli vlastně cizí lidé: šikovný pan truhlář, co vyráběl okna a přátelé místního křesťanského kazatele. Ti se stali později mými dobrými přáteli.

Bydlení jsem zatím soustředila do jedné místnosti, zbytek nebyl hotový. Do druhé jsem nacpala jednu palandu a vešel se mi tam i šicí koutek. Potřebovala jsem co nejdřív začít pracovat.

Uvnitř bylo jen o pár stupňů víc než venku, neuměla jsem ovládat kotel, až mi pomohl soused. První noc jsem poskládala jakž takž obývák a mohla v klidu usnout. Další dny, týdny a měsíce byly plné dobrodružného balancování přes staveniště.