Hoříme

24.01.2018

Vánoce 2016 byly naše první vánoce v domě. A byly nezapomenutelné. Malý výpadek elektriky mě donutil uklidit a v okamžiku, kdy jsem měla první štědrovečerní dávku masa v troubě, jsem si spokojeně oddechla, jak se nám to vše hezky povedlo. Po poledni přišla nejstarší dcera, že jí bolí hlava. Dala jsem jí prášek, lehla si na gauč a usnula. Panovala tu krásná pohoda.

Po hodině jsem ucítila na chodbě smrad spáleniny. Maso v troubě bylo v pořádku. Po chvíli se smrad zvětšil na neúnosnou míru. Vyšla jsem na chodbu a pátrala, odkud by to mohlo jít. Když jsem otevřela dveře pokoje nejstarší dcery, srazil mě na kolena neskutečně černý a hustý oblak dýmu. Uvnitř nebylo vidět vůbec nic, ani okno. Podařilo se mi ho otevřít a až po několika minutách se objevil oheň. Dcera si nechala na stole zapálenou svíčku, kterou vyráběli ve škole a od ní chytly hračky, které tam měla rozestavěné. Všechno bylo zničené.

Oheň nebyl naštěstí rozsáhlý, ale škody nadělal veliké. Už jsem neměla sílu s tím cokoliv dělat. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem všude otevřela okna a zavřela se s dětma v obýváku. Postupně nás všechny začala bolet hlava. Druhý den jsem vzala dcery na procházku, ale do večera jsme všichni zvraceli. Když se přidala i nejmenší dcera, sebrala jsem další den děti a odjeli jsme k rodičům dostat se z té otravy.

Následující dny jsem sčítala škodu a netušila, jak a za co to opravím. Neměla jsem už vůbec sílu, bylo mi zle a propadala jsem se do depresí. Pomoc přišla z naprosto neočekávané strany. Učitelky z mateřské školy se o tom dozvěděly, naběhly s kbelíkama a hadrama a pomohly mi uklidit tu největší špínu. Manžel jedné z nich se pak ujal dalších oprav. A taky přijela Blanka až z dalekého Mostu, znaly jsme se jen online a mohli se tak poznat naživo. Návštěva byla balzámem na mou unavenou duši.

Všude byl štiplavý smrad z kouře, popílek byl zalezlý v nejmenších skulinách, většinu prádla jsem musela přeprat. Každý den jsem otočila několik praček a sušila, kde se dalo. Venku hodně mrzlo a museli jsme stále větrat.

V lednu byla místnost připravená k dalším opravám. Na jedné stěně opadal předražený štuk a musel se dělat znovu. Naštěstí v přízemí pracovali řemeslníci.

Během dalšího týdne bylo v pokoji zásluhou nezištné výpomoci vybíleno a mohla jsem se pustit do tapetování a dalších úprav. Trvalo mi to nakonec docela dlouho, pořád jsem měla dost jiných starostí a dcera už byla netrpělivá. Do konce ledna se mohla přesunout do svého koutku, který byl o dost hezčí než předtím.