Co dělám, když nešiji?

Většinu svého času věnuji milovanému šití, ale když je trochu volněji a když i tu zdlouhavou a nezáživnou práci u pc a administrativy (která nějak podezřele neustále bobtná) stačí vyřídit později večer, tak když zrovna tohle vše nehoří, beru do ruky smirkový papír, pilku a barvy.

Pevně se držím svého hesla: recykluji a zpracovávám, co dům má a nabízí. Nebo co už někdo jiný nechce. Nové věci nakupuji jen když není zbytí nebo když mne opravdu zaujmou. Nejblíž je mi stylový mišmaš eklektismus. Míchání starého s novým. Navíc mám silnou potřebu vkládat do věcí něco ze svých vzpomínek z dětství. Hrát si. 

Takže jsem se pustila do renovace starších skříní. Bylo škoda je jen tak vyměnit za nové, ale nelíbily se mi. Pod dojmem návštěvy výstavy Jiřího Trnky v loňském roce i krásných vzpomínek z dětství přišla na řadu šatní skříň na chodbičce. 

Postup je jednoduchý (pro ty, kdo by chtěli zkusit také): povrch lamina jsem zbrousila smirkem, natřela základovkou eternalem a pak už vrstvila barvy v kombinaci akrylovek, vodou ředitelného bílého emailu a oblíbených anilinek. Povrch jsem pak po zaschnutí jemně přejela smirkem a nakonec přestříkala lakem. Skvělý relax, doporučuji!

Ještě jsem přidala staré vykládací karty, které mi daroval tatínek. Jde o starý reprint rakousko-uherských karet. Hrála jsem si s nimi, když jsem si v dětství léčila angínu nebo chřipku, takže se mi při pohledu na ně vždycky vybaví knedlík v krku a šálek sladkého čaje s citrónem od táty.

Další na řadu přišly skříně na chodbě v přízemí. Chodba sama o sobě byla dlouho skladiště, protože Baťovo nemá ani sklep ani zahradu, kam by se mohla postavit nějaká šikovná kůlna a přece jen dům potřebuje hromadu nezbytností a nářadí k údržbě a ty je potřeba někam uklidit. Hned vedle hromady bot pro 4 děti... Na trojdílnou skříň z klasického lamina jsem přilepila dřevěné nábytkové lišty. Růžovou vílu, kterou jsem malovala dříve, ještě předělám, aby ladila k té velké. 

Co by to bylo za dům v Kamenickém Šenově, kdyby v něm chyběl pravý ověskový lustr! Dlouho jsem se porozhlížela po bazarech, toužila jsem po starém typu. Navíc neměl být drahý, měl být v dobrém stavu a také v dosahu mého dojezdu. Našel se! Je krásný. S pomocí elektrikáře na telefonu jsem ho zapojila, aniž bych vyzkratovala celý dům.