Almara

V loňském létě jsem dala dokupy konečně starou skříň po strýci. Měla jsem ji schovanou víc jak rok, byla velmi prakticky rozložená na několik desek a pokrytá silnou vrstvou emailového nátěru. Do toho se mi vůbec nechtělo. Původně jsem myslela, že si pomůžu louhem, ale ten mi vůbec nezabíral. Teda sežral mi skoro celý štětec, ale dřevo zůstalo netknuté. Tak přišla na řadu stará dobrá opalovačka. Po více jak 7 hodinách bylo dřevo zbaveno nátěrů.

Povrch jsem dál už složitě nerestaurovala, ponechala jsem v rýhách nepatrné zbytky bílé barvy a dřevo napustila olejem. Ten mi poradila jedna dobrá duše z mého starého blogu, sama se v těchto metodách orientuju jen velmi zhruba. Použila jsem přírodní lněnou fermež a pomerančový olej, nakupovala jsem v Cestě dřeva.

Dřevo pronikavě vonělo ještě několik dalších dnů, až mě z toho bolela hlava.

Úchytky jsou porcelánové, měla jsem je dlouho schované. Vyrábí je Iva Hubáčková a její dcera Klára. Nakupovala jsem na Fler.cz
Facebook Ateliér Hubart.

Dveře jsou zatím bez výplně, zvažovala jsem skla (původně tam byly dřevěné desky), ale jelikož jsem nebyla schopná během roku dojet ke sklenáři do České Lípy, koupila jsem pletivo a bude to trochu jak v králíkárně. Ale jak jsem posléze zjistila, je to i styl a celkem půvabný.

P.S. Dveře jsou konečně hotové!