Pařezy č.3

Velkou část zahrady zabíral javorový náletový lesík, který během léta neskutečně zhoustnul.

Potřebovala jsem se dostat k plotu, který se rozpadal a tak jsem některé větve ořezala.

A když už jsem měla tu pilku v ruce...

Tak jsem vzala do ruky i krumpáč...

Zídka je místama prorostlá náletama. Prosila jsem město o pomoc, poněvadž zatím nejsem majitelem zahrady, ale mám si prý vystačit sama. Ok.

Kapesní pilka už byla tupá, tak jsem si koupila velkou. A taky sekyrku. Kapesní. Krumpáč a rýč mám od maminky.

Spočítala jsem si, že když každý den odpařezím půl metru čtverečního, že bych to mohla do zimy stihnout. Jenže to byla samozřejmě naprostá utopie. Zaprvé bylo celý podzim 2017 dost často ošklivo a pršelo a za druhé jsem už měla hodně práce v dílně a potřebovala jsem trochu šetřit síly na předvánoční zátěž. Snažila jsem se aspoň na chvilku vyběhnout, ale už jsem byla v říjnu tak unavená, že jsem to vzdala. Vstávala jsem ve čtyři ráno a nějaké pařezy mi byly ukradený.

Je mi jasné, že na jaře to všechno ohromně zesílí. Vím, co budu dělat s prvním jarním sluníčkem...

                                                                  ***

Už jsem ty kořeny a pařezy viděla všude. Začaly se objevovat tam, kde s nima nebylo původně počítáno... na mých výšivkách. Pařezy a kořeny jsou krásné objekty a rozhodně s nima nekončím.