Krásný ztráty a příprava na stěhování

13.01.2018

Na začátku listopadu 2015 dosáhlo moje vyčerpání vrcholu. Na svém prvním blogu, který jsem psala pátým rokem, jsem ohlásila ukončení aktivit. Bylo to v době, kdy jsem měla 3 týdny do vystěhování z bytu, kde jsme měli veškerý komfort, do domu, který byl staveništěm. Nejmladší dceři byl jeden rok a já byla unavená ze starostí kolem domu, z neustálých tahanic se řemeslníkama, z velkého nedostatku financí, hroutila jsem se pod tlakem nemoci, která se stávala neúnosná. Každý den jsem se propadala do několika hodinových záchvatů a nedostávalo se mi fyzických sil. Když jsem pak objevila vypáčené dveře do domu, moc mě to nepovzbudilo. Ale naštěstí se řemeslníkům nic neztratilo. Asi se jen pár bezdomáčů chtělo ohřát před zimou.

Poslední listopadový den mi zedníci měli předat svou zaplacenou práci. Bylo to k pláči. Nebyla vůbec dokončená veliká chodba. Elektrikáře jsem beznadějně naháněla a když nakonec přijel a nad spleteným kabelem ke sporáku pronesl: "Tyjo, co to je?", vyhodila jsem je. Oželela jsem zaplacené peníze a netušila, kdo nám vše ostatní zprovozní.

Místnosti byly čisté, měly radiátory, ale čekala jsem na kotel. Stihla jsem položit podlahy, nestihla jsem ale kvůli laxnosti zedníků vybílit, protože stěny byly vlhké od čerstvých štuků. Bylo mi jasné, že co neudělám před nastěhováním, těžko budu dohánět za provozu.

Kdybych byla rozený optimista, tak to beru s nadhledem a těším se do svého. Ale rok po rozvodu jsem stále nebyla schopná brát s nadhledem skoro nic:) Nervy jsem měla na pochodu.

Stěhování bylo naplánovnáno na vánoční prázdniny. Vánoční nadílku jsme ještě ve velké pohodě prožily v paneláku. V té době jsem měla velmi hluboko do kapsy a bylo mi těžko u srdce, když jsem věděla, že dětem nemohu dopřát víc jak jeden dárek. Nebe se nad námi slitovalo a sešlo se pod naším stromečkem tolik dárků, až jsem z toho byla dojatá. Přátele mi darovali odložené ale krásně zachovalé hračky a jeden dárek byl od tajného odesílatele. Noví koníci od Schleichu. Dodnes netuším, od kterého Ježíška byli.

Po Vánocích jsem nejstarší dcery sbalila a na pár dní odvezla k babičce. Doma mi začal balící maraton s nejmenší bleškou za zády, neb jsem ji stále ještě kojila.