Elektrika

12.01.2018

Na elektrikáře jsem neměla štěstí, nebo lépe řečeno, vybrala jsem si špatně. Z odstupu času i nasbíraných zkušeností vím, že byl velmi předražený a navíc neprofesionální. Byl to mladý sebevědomý muž, za kterého celou práci dělal mladíček, u kterého jsem trnula, zda všemu dostatečně rozumí. Ale vyhověli mi v mém požadavku, aby se kabely vedly stěnami, což se druhé firmě nechtělo. Pravda je, že konstrukce domu je neobvyklá a mnohé jiné řemeslníky to také uvádělo do rozpaků.

V létě 2015 se rozmístily všechny potřebné kabely po místnostech, zavedla se nová rozvodová skříň a zbytek se měl dokončit před nastěhováním. Provizorně fungovala jedna zásuvka a jedna žárovka. Stačilo to.

Pak se dlouhé měsíce nic nedělo. V říjnu 2015 jsem oznámila termín stěhování, podle odhadu stačilo pár návštěv a vše zprovoznit. Na konci listopadu jsem byla skoro na zhroucení, za pár dnů jsem se měla stěhovat a bylo téměř nemožné je do domu dostat (ačkoliv měli předplaceno). Když se nakonec mladík dostavil a nad kabelem od sporáku tiše pronesl: Ty jo, co to je... vyhodila jsem je. Chvíli jsem se zaobírala myšlenkou, že po nich budu chtít vrátit jednoznačně neproinvestované peníze, ale pak jsem to při všech starostech pustila z hlavy. Jaké bylo moje překvapení, když se po měsíci ozvali s výhružkou, ať doplatím, sic se sejdeme u soudu. Taková drzost mě zaskočila. Po poradě s odborníkem jsem reagovala a už s eneozvali. Možná jsem je nakonec měla dát k soudu, hajzlíky.

V lednu jsem si sehnala jiného elektrikáře. Ten nad systémem rozvodu žasnul a okomentoval to jednoduše: "Prd jim doplácet, leda tak krumpáčem do hlavy, za to, co tu nechali." Tenhle starý pard mě zachránil. Dokončil celou elektriku bytu i přízemního ateliéru. Peníze pro něho jsem sháněla, kde se dalo.