Do růžova

21.01.2018

Takhle vypadala chodba před rekonstrukcí. Dlažba, děravé omítky, chodbička bez zábradlí a prudké schodiště.

Pod dlažbou byla prkenná podlaha. Rozhodla jsem se jí zachovat. Bylo ale třeba udělat něco s nevzhlednýma stěnama. Takhle to nezvládli zedníci z první party. Tři týdny před nastěhováním nebyly ani štuky, které měli zaplacené. V rychlosti dodělávali poslední den aspoň obytnou část.

Takhle jsme vydrželi dlouho, už jsem tu s dětma bydlela a kdyby mě nezachránili řemeslníci z nové party, zůstalo by to tak snad dodnes. Myslím, že Boudník by byl nadšený.

Noví řemeslníci se na to ale nemohli dívat a nenechali mě ve štychu a přestože celkem spěchali, natáhli nové štuky i na této prostorné chodbě. Až po několika měsících jsem se odhodlala nabílit aspoň kousek horní chodby.

květen 2016
květen 2016

Smíchala jsem zbytky barev, co tu zůstaly. Pořád jsem se držela hesla zbytečně nekupovat a beze zbytku využít drobné zásoby. Barva super. Staromodní růžová. Nikdy bych si nemyslela, že si doma vymaluju růžově.

O měsíc později jsem se pustila do schodiště. Broušení jsem vzdala, špína z toho byla všude, jen lehce jsem je přejela smirkem a použila krásný odstín modré barvy. Fríská modř z OBI.

červen 2016
červen 2016

Zbývalo vybílit zbytek chodby. K tomu jsem se odhodlávala rok. Předně ke stropu je to dost vysoko a štuky byly bílé, tak mi to nevadilo. Nakonec jsem zase spotřebovala zbytky zbytků a vznikla jemně hnědorůžová barva. Taky dobrý! Stropy zase za rok.

říjen 2017
říjen 2017

Obrázky od tatínka. Kopie olejomalby. Vzpomínka na domov.

říjen 2017
říjen 2017